Další s typů kam na výlet do Rakouska. Tentokrát jen kousek od hranic, k městečku Reichentahl v oblasti Mühlviertel. Jak už název Mühlviertel napovídá jedna se o oblast s plno mlýny. Tato oblast sousedí s českými hranicemi a tak struktura krajiny je podobná té v Čechách. Snad jen s malou výjimkou a to že je více osídlená.

Městečko Reichentahl se nachází mezí na půli cesty mezi Freischtathem a Bad Leonfeldnem a tak je toto i dobrým tipem na výlet při návštěvě Lipenské přehrady. Rozhodne zde nebudete mít problém s parkováním je jich zde hned několik. Krom zmíněné stezky 10 Mühlen Wanderweg 14 km cca 4,5h zde naleznete také zámek Waldenfels, muzeum a možnost dalších 4 turistických okruhů Erlebnisweg Wasserkraft anno dazumal, Waldenfels Rundweg, Müllerrundweg, Vom Herrensteig zur Höll.

Samotnou cestu je možno začít hned na několika místech ale doporučuji začít v Reichentahlu, kde nebudete mít problém se zaparkováním.

Z parkoviště u kostela vyrazíte směr sportovní hřiště a od hřiště pěknou stezkou mezi políčky, odkud jsou nádherné výhledy na Alpy, rovnou k prvnímu Mlýnu Altmühle. Odtud budete procházet krásným údolím kolem potůčka až k dalšímu mlýnu Graslmühle, kde naleznete i farmu s Ovcemi a kozami. Po lehkém stoupání a se začnou v dálce objevovat České lesy. Na křižovatce doporučuji odbočit do levé strany, i kdyby jste šli rovně, nic by se nestalo ale ochudily by jste se o možnost odpočinku a posezení. Zde je jedna z možností vybalit svačinu a posílit se na cestu.

Po posilnění pokračujte skrz vesničku Allhut dále. vše je dobře značené. Za vesničkou se již začneme přibližovat k hraniční čáře a po té co v lese odbočíte do levé strany, dojdete k další možnosti pro posilnění. Zde naleznete i malou kapličku. Nyní budete putovat přímo po hraniční čáře. Není to super stát jednou nohou v ČR a druhou v AT. Cestou potkáte ceduli kde se dozvíte že další mlýn byl na české straně, ale byl zbořen. Zároveň z tohoto místa je dobře vidět některé české vesnice.

Dále bude následovat sestup k dalšímu mlýnu Süssmühle. Kousek dál už čeká opuštěný Holzmühle. Zde není o co stát, snad jen to, že bude následovat trasa nádherným údolím kolem potoka Kettenbach. Zde naleznete pozůstatky náhonu pro mlýn.

Po krátké chvíli navštívíte další Lorenzmühle. Zde je možné objednat něco na zub. Zde se nachází druhá možnost parkoviště a možnost začít kratší 6,3 km dlouhou stezku Müllerrundweg. My ale budemepokračovat k nedalekému mlýnu Adammühle. Kde není zrovna co k vidění. Dalším místem, které stojí za zmínku naleznete hned po překonání kopce a výstupu z lesa. Kde spotříte krasný pohled na kostel ve městečku Reichentahl. To naznačuje finiš cesty, ale napřed navštívíte na křižovatce Hammermühle, Hofmühle. Cestou pod zámkem dorazíte k poslední dvěma mlýnům Herrenmühle a Hausmühle.

Celé putovaní můžete zakončit v některé restauraci nebo vyrazit ještě na zámek či do muzea.

Doufám že si cestu užijete tak jako já s rodinou.

Na závěr ještě pár odkazů:

Stránky města kde najdete další informace.

Mapa trasy 10 Mühlen Wanderweg

Nejdříve to vypadalo že z důvodů uzavření hranic se nepodívam ani zpátky do Jižních Čech, ale nakonec vše klaplo. Dovolená mi začínala v pátek po práci a to se zrovna otevřely hranice. A my jsme mohli po 95 dnech  navštívit babicky v Čechách a zajít s přáteli na pořádné pivo.

Ale hlavní část dovolené teprve čekala. Bylo těžké vybrat oblast kam. Chrvasko nelze, Itálie taktéž, Slovensko má špionážní aplikaci. Zbývalo tedy jen zůstat doma v Rakousku. Ale i zdejší penzióny mají problém rozběhnout sezónu a tak plno nabídek začíná až po naší dovolené. Nakonec zvítězili Maďarské lázně ve městě Bük.

Obavy jsem měl z podmínek které budu muset z důvodů Covid podstoupit. Otázky byla zdali budou fungovat všechny bazény, sauny a ostatní služby.

Nakonec je to tu příjemné překvapení, roušky na hotelu vůbec nosit nemusím a vše funguje skoro bez omezení. Jediný kdo nosí roušky je personál a na každých dveřích je dezinfekce a tabulka s informacemi o hygieně. V Lázních Bük fungují jen venkovní bazény a jen v omezeném počtu. To se řeší pomocí kroužků na ruku.

Jo ale jedná věc je přeci jen jinak. Nejsou tu žádní Němci a důchodci a tak je tady klid.

Závěrem přeji i vám letos klidnou dovolenou a nebojte se, vše funguje normálně jako dřív.

S pozdravem z hotelu Caramell

Poslední dobou se mi přibývá reklamací bot Salewa. Nejsem na to zvyklí, neboť boty od této značky se vyznačovali vysokou kvalitou. Ano tato kvalita byla vykoupena také svojí cenou, přeci jen stoji €130-€180. Boty se u mne v botníku moc neohřáli a chodili se mnou po Alpách nebo po městě, prostě všude. po dvou letech nošení se opotřebovala pouze podrážka. A tak jsem si Salewu oblíbil a doporučoval všem okolo. V horách neuklouzala na žádném povrchu a po městě tvořila pohodlí pro nohu.

Ale to se postupem času začalo měnit. V posledních letech jsem musel skoro pokaždé boty po půl roce reklamovat. Většinou šlo o praskliny v přední části boty nebo roztržení poutek na kaničky. Myslím že boty takové to ceny by měli min. rok vydržet.

Vrchol byl když jsem boty objednal synovi. Boty měli být vodě odolné (waterproof) , ale chovali se jak sandále. Nakonec po pečlivém prohlédnutí a porovnání s obrázky na internetu, přišlo zjištění, že chybí našitá membrána. Nasledovala reklamace.

Další rána přišla dnes, kdy přišli boty pro ženu. Nejen že po rozbalení boty smrděli, teď nemyslím klasickou vůni nových bot, ale opravdu smrad po chemii, ale boty k tomu vypadají jak z druhé jakosti, zdají se my nedodělané, všude koukají nitě každá bota je trošičku jiná. No koukněte do galerie na fotky

Otázkou je proč k tomuto dochází. Mám snad jen smůlu? Nebo je to tím že Amazon, Zalando prodávají tyto boty v druhé jakosti, ale zatajují to. Nebo Salewa vybrala ve Větnamu špatnou fabriku? Na žádnou otázku nedokáži odpovědět a věřím že jsem měl jen smůlu a bota Salewa bude patřit pořád mezi špičku.