Revolut


Revolut je něco co používám každý den. Šetří mi to plno peněz na převodu měn a nejen to. Měnu vám vymění za středoví kurz takže lépe než vaše banka a ještě bez poplatků.
Po registraci zde a stažení aplikace dostanete platební kartu (zdarma jen za poštovné) kterou si v aplikaci dobíjíte ze své karty a převádíte na různé měny. K tomuto ji využívám především já. Další věcí je že Revolut podporuje Google Pay. Tak že pokud vaše banka toto neumí, tak takto se k placené telefonem dostanete a ještě jste svůj účet v podstatě chráníte neboť na Revolut je pouze ta částka kterou vy si nabijete.
 Pro náročné má Revolut i další placené služby, ke kterým dostanete i lepší kovovou kartu.
Je to produkt který bych doporučil všem co cestují a potřebují různé měny neustále u sebe.

Pokud se chcete dozvědět o Revolut něco více koukněte na mé video na  Youtube nebo na IGTV
Pokud někdo z vás zná/používá nakou jinou službu která by šetřila prachy napište to do komentáře. A pokud znáte někoho koho by tahle služba zajímala tak mu to nazdílejte. Díky Jakub

Pokud potřebujete podrobnější informace tak koukněte ještě zde.

Rozhodl jsem se točit videa na YouTube

Již delší dobu jsem si s touto myšlenou pohrával, ale neměl jsem odvahu. No a ta se dostavila po roce života v Rakousku. A proto budou videa především o Rakousku, říkám především protože už teď vím že vám budu ve videích ukazovat i super elektroniku, kterou používám, a myslím že by vás mohla také zaujmout.

A tady je první video. Berte ho s rezervou ještě se učím.

Food blogger? NE to nejsem

Dobré ráno

Na instagramu jsem začal dávat fotky mích snídaní a obědů, prostě jídla. Ale rozhodně to nedělám abych byl food blogger. dělám to jelikož jsem chtěl změnit mojí každodenní rutinu a tohle mě nutí snídat a vařit trochu lepší věci než doteď. Neříkám že chleba se šunkou a sýrem je špatný, ale když je to každý den, je to prostě špatně a hlavně se toho člověk přejí. A proto jsem udělal změnu a začal jíst jiná jídla. Dělám si je teď hodně barevná a přímo mě to láká sníst.  A když už je to tak krásné pro oko, tak proč to nevyfotit a potěšit i druhé a třeba i inspirovat. A hlavně když vidím že se to líbí tak mě to nutí pokračovat a nepřestat.
Kdyby někdo měl tipy na lepší, možná i zdravější jídla, tak pište do komentářů. Já vím je toho plný internet, ale třeba budete mít něco svého, co na internetu ještě není. A pokud chcete vidět co snídám a třeba obědvám, sledujte mě na instagramu @lebensstile a tím mi dávejte pohon v tom nepřestat a trochu zdravě žít a cítit se lépe.
Pro rýpavé: Jasně že nezůstanu jen u avokáda, dám si i bůček a jiné dobroty, ale asi už ne tak často.

Cesta po Holandsku

Podívat se do Holandska, konkrétně do městečka Enkhuizen, jsem toužil již dlouho. Zajímala mě ta obrovská placka a jejich stavby z malých cihliček. Mimo to jsem chtěl jet autem po náspu a mít vodu z jedné i druhé strany. Taková cesta zrovna vede do městečka Enkhuizen.

Doma jsem měsíc dopředu plánoval cestu a hledal kešky, které by šly odlovit. Cesta byla naplánovaná přes německé dálnice a trvala 10 hodin, takže s přestávkou se to dá ujet za jeden den. V plánu bylo podívat se do Enkhuizenu, Alkmaaru, Amsterdamu, Den Haagu konkrétně do Scheveningenu a dále přes Rotterdam do Goudy. Rozplánoval jsem to na 5-6 dní i s malou rezervou. Čas odjezdu jsme naplánovali na pondělí půl pátou ráno.

Celý výlet začal hned nešťastně a to tím že mi tablet upadl na zem a rozbil se mu display. Naštěstí na něm byl jen pavouk a půlka reagovala na dotek. Tablet byl pro nás důležitý, sloužil nám po celou dobu jako navigace. Vyjeli jsme směr německá dálnice A3. Ráno nebylo nikde ani živáčka a tak byla cesta volná. Na německé dálnici jsme nasadili tempo a jeli směr Holandsko. Cesta se nám malinko komplikovala u velkých měst, kde lidé zrovna jeli do práce. V průběhu cesty jsme odlovili keše na parkovištích, já to zároveň využil k protažení. Někdy kolem půl páté jsme přejeli hranice Holandska. Opravdu je to placka. Rychlost na dálnicích je udávaná 130km/h, ale ve skutečnosti je značkami snížena na 120/110km/h. Provoz je ovšem plynulý a tak cesta příjemně utíká.
 Když najíždíme na násep, který rozděluje jezera IJsselmeer a Markermeer, jsem nadšen konečně to vidím. Asi v polovině zastavujeme na odpočívadle,kde odlovíme keš a pokračujeme do městečka Enkhuizen. Je zajímavé, že jednou jedete po mostě vy a jednou zase lodě. Městečko je historické a je nádherné. Lidé jsou tu nesmírně trpěliví a ochotní, pán dokonce změnil trasu své chůze, aby nás nasměroval k hotelu. Hotel byl přímo v historickém centru a nebyl zrovna levný cca 120 euro za 2 lůžkový pokoj na jednu noc se snídaní. Večerní procházka  nás okouzlila. Opravdu tu mají všechno z těch malých cihliček. Ráno bylo ještě krásnější, chvilka deště pak duha a zase sluníčko. Baráky se naklánějí na všechny strany a lidé se na vás usmívají. Vodní kanály jsou´tu všude a troufl bych si říct, že tu má každý člun. Kousek od městečka je nádherný maják a tak jsme si ho jeli prohlédnout, chvilku poseděli a nechali si vyfoukat hlavu zdejším větrem.

 Další zastávka nás čeká ve městečku Alkmaar, ale cestou jsme zahlédli větrný mlýn v městečku Medemblik a tak jsme zde na chvilku zastavili. A měli jsme štěstí právě odtud odjížděl historický vlak. V Alkmaaru parkujeme na záchytném parkovišti za 2 euro na den. Historická část je obsypaná
obchůdky  a občerstvením. Na náměstí se prý konají tradiční sýrové trhy, ale bohužel my tu jsme už po sezóně. Proto jsme o tento zážitek ochuzeni.  K večeru si vyrážíme najít spaní. Pro tuto noc jsme se rozhodli spát v autě a ušetřit tak peníze. Poblíž moře jsme našli velké parkoviště, které bylo daleko od lidí. V létě je asi využíváno hojně, ale teď tu nebyla ani noha. Celou noc byla silná bouřka a ráno byl krásně čistý vzduch. Ještě za tmy jsme vstali a šli se podívat na moře. Z pláže byla vidět Anglie, tedy jen světýlka. Další naší celodenní zastávkou byl Amsterdam.

V Amsterdamu parkujeme pod olympijským stadiónem, kde je odstavné parkoviště P+P a parkovací

lístek slouží i jako jízdenka na MHD na cestu do centra a zpět. I když máme průvodce tak jsme tak trochu ztraceni a proto jsme se rozhodli prohlédnout si Amsterdam lodí. Na okružní jízdu nás veze kapitán Luj a česky umí akorát slovo pivo. Ale veškeré informace o památkách pouští z nahrávek a ty jsou i v češtině. Je zajímavé vidět Amsterdam z kanálů. Za krátkou chvilku toho hodně stihnete. Jen to počasí se pořád mění,

chvilku slunce, chvilku déšť. Po projížďce lodí se jdeme podívat na květinový trh, kde seženete sazenice snad všech kytek a hlavně tulipánů a to za pakatel. Po zbytek času se procházíme uličkami a nakukujeme do krámku se sýrem, kde pokaždé ochutnáme. V jedné z uliček nacházíme obchůdek s ručně sekanými bombóny i s ukázkou výroby. Samozřejmě i ochutnávka byla. K večeru jedeme do vedlejších městeček kvůli levnému ubytování.

 Další den je v plánu Scheveningen a Rotterdam. Nejprve jsme
zamířili do Scheveningenu, konkrétně na pláž. Je sice už zima, ale kouknout jsme se tam museli. Hlavně tu bylo parkování zadarmo. Shodou náhod jsme zde potkali i jiné Čechy. Po procházce na pláži jsme si zašli do městečka, které jsme si prohlédli, dali kávu a vyrazili směr Rotterdam.

  Zde jsem si vyhlédl také parkoviště P+P u letiště. Po zaparkování jdeme k hlídači pro lístek a ten nám sdělil milou zprávu, že parkovné je zdarma. Sice dobrá zpráva pro peněženku, ale kde seženeme lístek na MHD. Bohužel zde se na nástupiště tramvaje bez lístků nedostanete a nikde se nedá koupit. A tak musíme pokračovat na jiné parkoviště P+R blíže centru.

Zde už lístek nebyl problém sehnat. Klasický automat a navíc zde byl člověk s informacema pro turisty. V centru jsme byli úplně ztraceni a tak v infocentru kupujeme mapu a paní nám zakroužkovala důležité místa, které je třeba v Rotterdamu navštívit.
 Nejprve jsme vyrazili snad do největší prodejny na hadry, která se rozkládala ve 3 patrech a měla vlastní mekáč. Ale to nebylo to co by jsme chtěli vidět. A tak pokračuje dle mapky skouknout Monsieur Jacques, Grote – of St. Laurenskerk, Kijk-kubus, Hafenmuseum, Rotterdam museum, ale jen z venku. Bohužel Rotterdam je moc velký a je zde plno zajímavosti pro jeden den. Jelikož se blíží večer musíme najít ubytování, ale zde je to moc drahé a tak jej budeme hledat poblíž našeho dalšího cíle. A tím je Gouda.

 Goudu jsme nemohli vynechat. Přespali jsme v parádním hotelu, kde jsme dostali ráno snídani

formou rautu. A po snídani hurá do města. Cestou do centra v ulicích  všude koláče sýra Gouda. Dokonce ho tu mají i místo stolů. Náměstíčko je nádherné s radnici uprostřed. A je zde opravdu krásný kostel, kde jsme viděli i svatbu. O uličku dál byla škola, kde hlavní vchod je až za mostem. A všude kolem plno kol. To je  na Holandsku  krásné, že zde máji tolik možnosti pohybu. Ještě malá zastávka u zdejšího větrného mlýna a je čas se rozloučit.

 Na mapě jsme našli ještě jedno městečko, které nás zaujalo a tak jsme vyrazili. Schválně jsme jeli mimo hlavní silnice a kochali se zdejší krásou je podivuhodné kolik vodních kanálů tu mají. Z obou stran cesty je vodní kanál a my zde musíme potkat kamión. Mám pocit, že když jsme se míjeli, měl jsem půl auta nad vodou. Bylo dobře, že jsme se zastavili v  městečku z mapy ,,Woerden,,  byly zde trhy a krásná atmosféra. Dali jsme tu oběd a vyrazili k domovu. Cesta po dálnici přes Německo byla v pohodě, ale závěr v Čechách už byl únavný.

Shodli jsme se, že sem musíme znova. Je zde plno městeček, které bychom chtěli ještě vidět. A hlavně potřebujeme udělat zásoby sýra, ten byl úplně super. Jen nevíme jestli jet autem nebo vlakem anebo letadlo. No třeba to vyjde letos.

Alberfeldkogel 8.6.2014

To si jednoho dne řeknete „Jdu si vyběhnout na kopec“.

Kavče žlutozobé

 Z Linze je to do Hor kousek cca 1h cesty. Manželce jsem oznámil oblast a vyrazil jsem. Jenže cestou jsem se rozhodl že půjdu trochu jinudy.
 Na parkovišti u jezera Vorderer Langbathsee 47.834809, 13.680781 jsem byl mezi prvníma a slunce ještě nestihlo nabrat sílu. V Locusu jsem si vybral cestu k vrcholu, ale netušil jsem že celá cesta není značená. Celou dobu jsem hledal cestu a sem tam se orientoval podle mohyl předchozích dobrodruhů. Já sám jsem pár mohyl přidal.
 Asi tak v půlce cesty měla byt chata. Ona tu sice byla, ale již ležela skácená na zemi. A tak jsem se posilnil z vlastních zásob.
 Dostal jsem se k závěrečnému stoupání kamenným polem kolmo k vrstevnicí. Zde ležel ještě částečně sníh. Po zdolání tohoto úseku, mě překvapila vrcholová kniha této cesty. Kde jsem se dozvěděl, že tu přede mnou šli naposledy někdy před měsícem. Zbývající úsek k vrcholu jsem šel ferratou HTL Wels.
 Cestu dolu jsem si dal během po červené (taky jakou jinou barvu v Rakousku hledat co). Celý sestup mi trval cca 2 hodinky.
 Bylo nádherné jít skoro divokou přírodou sám bez lidí kolem. Ten klid byl super. I když si říkám, kdyby se mi něco stalo tak mě asi najdou za měsíc. Ale stálo to za to.

Já na vrcholu Alberfeldkogel

Pohled na Traunsee

Vrcholová kniha

Když jdete ze špatné strany

Když jsem plánoval trasu, přišlo mi úplně ideální jít procházkou kolem rybníka. Sebrat tři kešky a vrátit se po cestě k autu. No dopadlo to tak, že nás u keše čekala překážka v podobě vodního příkopu. Naštěstí tu byla jakási trubka a tak jsem se obětoval a pro keš přešel. Ano mohli jsme přejít oba, ale Irča byla již nebyla sama a nechtěli jsme nic pokoušet.
No příště se řádně kouknu do mapy.
A tady je video https://vimeo.com/85101680

Cesta přes Třístoličník na Plechý díl 1

Turistická procházka z Nového Údolí do Nové Pece. Celou trasu jsem plánoval s ohledem na Geocaching. Je dlouhá cca 25km s maximální nadmořskou výškou 1370 m.n.m. (Plechý).
Do Nového Údolí vyrážím vlakem s Irčou z Českých Budějovic. Pořizujeme jízdenku SONE, která je cenově výhodnější a platí po celý den v neomezeném počtu jízd. Jelikož chceme být v Novém Údolí brzy jedeme prvním vlakem v 6 hodin. Cestou dospáváme a obdivujeme nádhernou Šumavskou krajinu.

V Novém Údolí toho moc k vidění není, z původní vesnice zde zůstala jedna stodola. A tak se jdeme podívat na hranici. Samozřejmě si musíme z Nového Údolí odvézt pohled z razítkem a tak jdeme do místního občerstvení, které je stylově umístěno v jednom odstaveném vagonu. Kupujeme pohled, dáváme hned 3 razítka a vyrážíme po červené směr Třístoličník.
Hned kousek za Novým Údolím je odbočka k památnému stromu, kde nás čeká naše první keš (GC1QWAJ). Umístění mi je jasné už z dálky a odlov není složitý. Pozor keš je skleněná a rozbitá, tak se nepořežte. Logujeme a vracíme se kousek zpátky k rozcestníku. Odtud nás čeká cesta po asfaltované cestě až k rozcestí pod Třístoličníkem. Cestou hádáme názvy květin, které zde rostou a kvetou ve stoce kolem cesty.

Asi po hodině, přicházíme k Rosenauerově pomníku, kde začíná Schwarzenberský plavební kanál. Zde potkáváme turisty, ale nezastavujeme na moc dlouho a pokračujeme k našemu cíli. Ještě kousek po asfaltce a pak odbočujeme na lesní stezku vzhůru k vrcholu. A začíná nám mžít a my pomalu postupujeme do mraků, které zahalují Třístoličník. Cesta vede přímo po hranicích a připadám si jako kamzík, neboť je tu plno kamenů. Irče se začínám vzdalovat a tak pokaždé, když lapám po dechu, na ní počkám. Na vrchol přicházíme společně.

Na Třístoličníku nás na Německé straně čekal hotýlek, kam si půjdeme dát polévku. Ale napřed se podíváme po zdejší kešce. Signál nás honí 50m kolem a ne a ne se zaměřit. Nakonec volám autorovi o pomoc. Od Autora se dozvídám, že jsem si měl vytisknout fotohint a že teď není u PC. Ještě chvilku to zkoušíme a nakonec jdeme raději na polévku. Po polévce se vydáváme zjistit potřebné informace pro zdejší EarthCache. Když už jsme tak blízko, jdeme se podívat i na vrchol Hochstein. Zde toho moc nevidíme celí vrcholek je v oblacích a tak odlovíme keš a pokračujeme zpět k Třístoličníku a dále pokračujeme směr Plechý.

…Pokračování v druhém díle…

Mapa trasy

Moje první T5 GC2FDKX

Moje první T5, bylo zároveň i moje první lezení na skále. Konkrétně se jednalo o tzv. Mirkovu skálu GC2FDKX u Kaplice. Auto lze nechat pod vodní elektrárnou a ke skále dojít pěšky. Není zde problém skálu obejít a slanit, ale lepší zážitek je začít od zdola. Je zde plno zajímavých cest a tak není problém volby. Cele lezení bylo velice zábavné , nahoře jsem byl 2x a celkově jsem uskutečnily asi 8 výstupů ve třech lidech.
Děkuji Fresonovy za dohled a Cz-cacherovy jako kolegovy při odlovení této keše.