Steinbach am Ziehberg Tůra s dětmi Schabenreitnerstein 1143 m

Steinbach am Ziehberg Tůra 11.5km tůra kterou zvládnou i děti. (alespoň ti moje 5 a 4 roky.) Obtížně úseky se dají obejít po cestě snad jen jeden a to z důvodu těžby dřeva.
Začneme tím jak se dostat k parkovišti. Z ČR se vydáte směr Linz a dále směr Salzburg po A1. Na křížení Voralpenkreuz se napojíte na dálnici A9 směr Graz. Poté na sjezdu Kirchdorf sjedete a pojedete směr Kirchdorf kde odbočíte na světelné křižovatce doprava za obchodem Merkur a před obchodem Hofer. Po této ulici pojedete až nahoru do hor. kde se nachází po Levé straně parkoviště.

Zde

Z parkoviště po červené směr Gradnalm a držte se značení. U dalšího rozcestníku odbočíte k vrcholu Schabenreitnerstein 1143 m. Vrchol se nachází na skále kde jsou dvě lavičky. !!!Je zde ale třeba děti hlídat!!! Z vrcholu pokračujeme dále po hřebeni. O této chvíle je možné se rozhodnout zda zvolit kratší či delší trasu. pro kratší zvolte sestup do údolí k chatě Jagdhütte a poté kopec obejít a vrátit se na parkoviště zpět a nebo pokračovat delší trasou dále po hřebeni k vrcholu Thurnhamberg kde uhnete kolem plotu lesní pěšinou až na další lesní cestu. Odtud po lesní cestě dolů na křižovatku. Zde poté odbočíte doleva směrem zpět k parkovišti kolem vrcholu Schellenstein.

Celá trasa se dá zvládnout klidnou chůzí za 4:30 hodiny. Po cestě je plno krásných výhledů jak do alp tak na Českou Šumavu.

Nárůst záchran z Ferrat v Alpach

Poslední situace v horách mě donutila se k tomuto tématu vyjádřit. Dne 16. září jsem se dočetl, že již nebude zásah vrtulníku v alpách zdarma. Je to z toho důvodu, že lidé chodí na ferraty nepřipraveni a bez potřebných znalostí. Na ferratě Attersee za letošní rok zasahoval vrtulník 26krát, a to je to jen jedna ferrata. Většina zásahů byla z důvodu špatné připravenosti nebo třeba tím, že nastala tma a lidé už nemohli dále. Nejednalo se tudíž o vážné případy, ale o nedbalost lidí. Velká část zachráněných jsou bohužel Češi. A já bych chtěl otevřít diskuzi na toto téma.
Dle mého názoru je v Čechách veliká propagace tohoto sportu, ale nikdo už neříká, že je to nebezpečné a že je potřeba umět vylézt aspoň lehké horolezecké cesty. Také je třeba umět se uvázat do sedáku a tak dále. V médiích slýcháme jen to, že je to fajn, dobře se při tom hubne, když to zvládnu já, tak vy taky. Podívejme se třeba na naši nejznámější skálu s ferraty v Děčíně. Tam už dokonce drží hlídky a kontrolují, jestli lidé mají vše potřebné. Další věc, která by mě zajímala, jsou cestovky, které naberou dva mikrobusy lidí a jedou například na ferratu Drachenwand. Jak vědí, že jsou ti lidé schopni ferratu přelézt, jak mohou vědět, co ti lidé zvládnou a jaké jsou jejich zkušenosti? Myslím, že jeden průvodce, který s nimi jde, je málo. Nehledě na to, když si představím 20 lidí na ferratě, kde správně má být mezi každým jedno pole volné, tak první je skoro nahoře a poslední nastupuje. Je to šílené a k zamyšlení, jestli to nesměřuje k nějakým zákazům, regulacím a tak dále. Rakušané už na tom vlastně pracují, protože situace začíná byt neúnosná.
A nakonec apel na všechny, kteří se chystají na ferraty, protože je to tak úžasné. Než tak učiníte, uvědomte si, že tam jsou sice lana, žebříky a tak dále, ale přesto když spadnete, je to většinou konečná. Možná, že pád horolezce do lana je bezpečnější. Měli byste zvládnout alespoň základní uzly a umět se navázat do potřebného vybavení a vědět, jak se používá. Dále byste měli zvládat alespoň lehké cesty lezení, obtížnosti 3-4, mít potřebné vybavení, a to nejen sedák atd., ale i vhodnou obuv, oblečení a dostatek vody. Měli byste si uvědomit, že ve ferratě strávíte i několik hodin a že výstupem máte za sebou teprve půlku úspěchu, protože vás čeká sestup, který bývá někdy i náročnější.
Nakonec prosím všechny influencery, horské vůdce a ty firmy, které vozí lidi do hor, aby říkali A, ale i B. Nechci se dožít toho, že jednoho dne se vše tohle krásné zruší a zakáže.
Prosím, sdílejte a pojďte se pokusit utvořit diskuzi na toto téma. A šířit trochu osvětu toho, že to není jen dobré pro hubnutí, ale že je to také nebezpečné a je třeba k tomu přistupovat zodpovědně.
Jakub houska Dvořák

Ze života v Rakousku (1)


Proč jsem se ocitl v Rakousku? Když jsem z Němčiny měl neustále 4 nebo 5. Je to jednoduché, no vlastně, asi ne. Je to shoda okolností co mě k tomu přiměla. Jednak jsem přičichl k horám a Alpy jsou právě zde. Za další jsem si našel ženu která je Rakušanka a narodily se mi dvě zdravé děti a to jsou také rakušáci. A jelikož jsme pochopil že vzdělávací systém je lepší pro mé děti zde a do budoucna budou mít určitě lepší pozici z Rakouska než z Česka. (doufám že se to jednoho krásného dne v Čechách změní a dojde k reformě vzdělávacího systému) A proto jsem zde v Linzi. To je ten důvod, určitě to nebylo kvůli penězům nebo něčemu jinému, jak si někteří myslí. Ale je pravda že lidé tady jsou daleko přátelštější než v ČR. Nikomu tady nedělá problém otevřít pusu a pozdravit se a poděkovat, je to milé. Celkově jsou tady lidé usměvavější. Nevím z jakého důvodu, ale určitě to nebude penězi, jak někteří tvrdí. Sic je pravda že lidé zde více vydělají, ale také tady věci o dost více stojí. To člověk pochopí při návštěvě holiče, potravin a asi nejvíce na nájmu. Co je levné v poměru k platu je Benzín a v noha případech levnější. Ale dost nechci tady porovnávat Rakousko vs. Česko. To co bych vám chtěl tady psát, jsou příhody které se mi zde staly. Buďto budou něčím

zábavné nebo by mohli někomu pomoci a nebo to bude pro někoho typ na hezký výlet k sousedům, třeba při cestě do Itálie nebo Chorvatska. A tak pokud nechcete o tyto tipy přít, nezapomeňte sledovat tyto stránky a nebo přímo mne na Instagramu kde se pokouším každý víkend dát tip na výlet.

A pokud by někdo měl konkrétní téma které by ho zajímalo neváhejte napsat do komentáře.
Pro dnešek doufám že jsem vás neunudil a děkuji za přečtení.

Jak se NEučím německy

Německy se učím již od základní školy. A musím říct, že tam mi to spíše znechutili, než aby mi pomohli. Na střední tuto nechuť ještě zvětšili a následně jsem zjistil, že až na pár základů nic neumím.
Dlouho jsem neměl důvod učit se, až při rozhodnutí, že se přesuneme do Rakouska, jsem to začal řešit, a to kurzem. Zde mi nalili novou chuť do žil, protože mě nehodnotili 3, 4 a 5, ale neustále mi říkali: „Ty jsi dobrý ty, už umíš další slovo.“ Také mě tam přivedli na způsob, jak se mám učit. A tak jsem začal dělat pokroky.
Ale kurz je jedna věc, druhá věc je zde žít a dokázat se domluvit. Pokaždé, když tady na mě někdo spustí, jako by se mi veškerá slovíčka ztratila. Proto jsem si znova pořídil učebnice a programy a jedu dál.
Jeden z nej programů na učení slovíček je 2000slovíček. Kdo nevěří, ať program zkusí, je k otestování zdarma a poté stojí asi něco kolem 1500 Kč jednorázově (ne ročně). Navíc je tam i angličtina a připravují španělštinu.
Další věcí, kterou jsem udělal, bylo, že jsem zahodil učebnici Sprechen sie Deutsch?, za mě jednu z nejhorších učebnic němčiny na světě. Tady v Rakousku jsem si zakoupil učebnice pro kurzy probíhající zde a mohu jen doporučit. Učebnice jsou propojeny s aplikací na telefonu, a tak jednoduše namíříte telefon na stránku a kliknete na ikonku přehraj video nebo poslech.
Další, asi tou nejdůležitější, věcí je obklopit se němčinou. Všude jsem si nalepil štítky se slovíčky, poslouchám rádia, koukám na Youtube a Instagram. Důležité je hlavně němčinu používat a snažit se říkat třeba jen krátké fráze. A nebát se, že se člověk ztrapní, stalo se to každému. Ale pokud se budeš něco učit a nebudeš to používat, tak je to zbytečné. Jízdu na kole se také neučíš z knížky.

Pokud máš nějaké další tipy, jak se učit jazyk, napiš to do komentáře. Pokud se ti článek líbil a víš, komu by mohl pomoct, tak mu to nasdílej. Pokud se ti zdá, že něco dělám špatně, tak taky napiš do komentáře.

Youtube:

Easy German

App:


Instagram:

@dein_sprachcoach

Curve

 Nebudu tu říkat co vše je možné s kartou a aplikací Curve dělat, ale řeknu k čemu aplikaci používám já a co mi přináší.
 O kartě jsem se dozvěděl náhodou na Youtube a přišla mi zajímavá a to hlavně proto že já mám svůj účet ke kterému mám kartu, dále mám další kartu Revolut, pak občas potřebuji zaplatit manželky kartou a pak mám ještě jeden účet zase s kartou. A uznejte sami tahat 4 karty a znát 4 hesla to je moc. A tak to řeším aplikací a kartou Curve. Kde vy dostanete po přihlášení Kartu Curve blau zcela zadarmo. (ani poštovné se neplatí) Postupně si do aplikace přidáte všechny karty a dále po světě chodíte jen z jednou Kartou Curve.
 A teď jak to funguje. Před platbou v aplikaci určíte která karta se má použít a pak následně zaplatíte kartou Curve. Zadáváte heslo karty Curve a transakce se provede z vybrané karty. Platba do vaší banky proběhne jako internetová platba takže je třeba povolit dostatečný limit. Pokud provedete platbu a máte vybranou špatnou kartu je možné do 2 dnů operaci změnit a vybrat jinou kartu. Dalším bonusem je že pokud kartu ztratíte nebo vám bude odcizena jednoduše ji v aplikaci zablokujete a pořídíte novou. A následně se vyhnete návštěvě banky a řešení ztráty karty a poplatkům.
 Toto je primární věc proč kartu používám. Ale je tu ještě jeden pro mne bonus a to vrácení 1% z platby u předem definovaného zákazníka. Z kartou Blau můžete vybrat 3 zákazníky z Kartou Black 6. Pro český trh je asi zajímavé Tesco, Lidl, Schell, Starbucks. Útrata 100 Liber = 100 bodů = 1 Libra. Proč píšu libry, body se berou podle liber, ale nemějte strach peníze se odečítají podle karty. Tak že česká karta odečítá české peníze. Body jsou pak podle kurzu.
 Kdo by chtěl kartu Black zaplatí jednorázově 50 Liber a dostane jako bonus ke kartě peněženku.
Na co si dát pozor: Při platbě a výběrech někdy vyběhne dotaz z návrhem přepočítat platbu v Kč na britské Libry. Vždy je tento kurz nevýhody a v této chvíli dokonce nežádoucí, neboť vy máte na Curve přidanou českou kartu vybranou českou kartu tak chcete provést platbu v Kč. Tak samo u Revolut v třeba Eurech.

Další věcí je že některé české banky firma Curve nepodporuje Nevím které mojí Equa Benk v pohodě a Revolut také.
Další věcí která se probírá na internetu je, že některé české banky si začaly za použití Curve účtovat poplatek. Ale banka Equa Benk zatím ne, tak nemohu říci, jak je to doopravdy. Je třeba dohledat na internetu.
Pozor některé bezobslužné benzínky Kartu Curve nepřijímání.

Pokud Máte zájem Aplikaci zkusit tak tady je promo Kód se kterým získáte 5 Liber jako bonus. Popřípadé dotazy pište pod článek, rád pokud budu vědět zodpovím.

Promo code

nebo 

RHDG7

Revolut


Revolut je něco co používám každý den. Šetří mi to plno peněz na převodu měn a nejen to. Měnu vám vymění za středoví kurz takže lépe než vaše banka a ještě bez poplatků.
Po registraci zde a stažení aplikace dostanete platební kartu (zdarma jen za poštovné) kterou si v aplikaci dobíjíte ze své karty a převádíte na různé měny. K tomuto ji využívám především já. Další věcí je že Revolut podporuje Google Pay. Tak že pokud vaše banka toto neumí, tak takto se k placené telefonem dostanete a ještě jste svůj účet v podstatě chráníte neboť na Revolut je pouze ta částka kterou vy si nabijete.
 Pro náročné má Revolut i další placené služby, ke kterým dostanete i lepší kovovou kartu.
Je to produkt který bych doporučil všem co cestují a potřebují různé měny neustále u sebe.

Pokud se chcete dozvědět o Revolut něco více koukněte na mé video na  Youtube nebo na IGTV
Pokud někdo z vás zná/používá nakou jinou službu která by šetřila prachy napište to do komentáře. A pokud znáte někoho koho by tahle služba zajímala tak mu to nazdílejte. Díky Jakub

Pokud potřebujete podrobnější informace tak koukněte ještě zde.

Cesta po Holandsku

Podívat se do Holandska, konkrétně do městečka Enkhuizen, jsem toužil již dlouho. Zajímala mě ta obrovská placka a jejich stavby z malých cihliček. Mimo to jsem chtěl jet autem po náspu a mít vodu z jedné i druhé strany. Taková cesta zrovna vede do městečka Enkhuizen.

Doma jsem měsíc dopředu plánoval cestu a hledal kešky, které by šly odlovit. Cesta byla naplánovaná přes německé dálnice a trvala 10 hodin, takže s přestávkou se to dá ujet za jeden den. V plánu bylo podívat se do Enkhuizenu, Alkmaaru, Amsterdamu, Den Haagu konkrétně do Scheveningenu a dále přes Rotterdam do Goudy. Rozplánoval jsem to na 5-6 dní i s malou rezervou. Čas odjezdu jsme naplánovali na pondělí půl pátou ráno.

Celý výlet začal hned nešťastně a to tím že mi tablet upadl na zem a rozbil se mu display. Naštěstí na něm byl jen pavouk a půlka reagovala na dotek. Tablet byl pro nás důležitý, sloužil nám po celou dobu jako navigace. Vyjeli jsme směr německá dálnice A3. Ráno nebylo nikde ani živáčka a tak byla cesta volná. Na německé dálnici jsme nasadili tempo a jeli směr Holandsko. Cesta se nám malinko komplikovala u velkých měst, kde lidé zrovna jeli do práce. V průběhu cesty jsme odlovili keše na parkovištích, já to zároveň využil k protažení. Někdy kolem půl páté jsme přejeli hranice Holandska. Opravdu je to placka. Rychlost na dálnicích je udávaná 130km/h, ale ve skutečnosti je značkami snížena na 120/110km/h. Provoz je ovšem plynulý a tak cesta příjemně utíká.
 Když najíždíme na násep, který rozděluje jezera IJsselmeer a Markermeer, jsem nadšen konečně to vidím. Asi v polovině zastavujeme na odpočívadle,kde odlovíme keš a pokračujeme do městečka Enkhuizen. Je zajímavé, že jednou jedete po mostě vy a jednou zase lodě. Městečko je historické a je nádherné. Lidé jsou tu nesmírně trpěliví a ochotní, pán dokonce změnil trasu své chůze, aby nás nasměroval k hotelu. Hotel byl přímo v historickém centru a nebyl zrovna levný cca 120 euro za 2 lůžkový pokoj na jednu noc se snídaní. Večerní procházka  nás okouzlila. Opravdu tu mají všechno z těch malých cihliček. Ráno bylo ještě krásnější, chvilka deště pak duha a zase sluníčko. Baráky se naklánějí na všechny strany a lidé se na vás usmívají. Vodní kanály jsou´tu všude a troufl bych si říct, že tu má každý člun. Kousek od městečka je nádherný maják a tak jsme si ho jeli prohlédnout, chvilku poseděli a nechali si vyfoukat hlavu zdejším větrem.

 Další zastávka nás čeká ve městečku Alkmaar, ale cestou jsme zahlédli větrný mlýn v městečku Medemblik a tak jsme zde na chvilku zastavili. A měli jsme štěstí právě odtud odjížděl historický vlak. V Alkmaaru parkujeme na záchytném parkovišti za 2 euro na den. Historická část je obsypaná
obchůdky  a občerstvením. Na náměstí se prý konají tradiční sýrové trhy, ale bohužel my tu jsme už po sezóně. Proto jsme o tento zážitek ochuzeni.  K večeru si vyrážíme najít spaní. Pro tuto noc jsme se rozhodli spát v autě a ušetřit tak peníze. Poblíž moře jsme našli velké parkoviště, které bylo daleko od lidí. V létě je asi využíváno hojně, ale teď tu nebyla ani noha. Celou noc byla silná bouřka a ráno byl krásně čistý vzduch. Ještě za tmy jsme vstali a šli se podívat na moře. Z pláže byla vidět Anglie, tedy jen světýlka. Další naší celodenní zastávkou byl Amsterdam.

V Amsterdamu parkujeme pod olympijským stadiónem, kde je odstavné parkoviště P+P a parkovací

lístek slouží i jako jízdenka na MHD na cestu do centra a zpět. I když máme průvodce tak jsme tak trochu ztraceni a proto jsme se rozhodli prohlédnout si Amsterdam lodí. Na okružní jízdu nás veze kapitán Luj a česky umí akorát slovo pivo. Ale veškeré informace o památkách pouští z nahrávek a ty jsou i v češtině. Je zajímavé vidět Amsterdam z kanálů. Za krátkou chvilku toho hodně stihnete. Jen to počasí se pořád mění,

chvilku slunce, chvilku déšť. Po projížďce lodí se jdeme podívat na květinový trh, kde seženete sazenice snad všech kytek a hlavně tulipánů a to za pakatel. Po zbytek času se procházíme uličkami a nakukujeme do krámku se sýrem, kde pokaždé ochutnáme. V jedné z uliček nacházíme obchůdek s ručně sekanými bombóny i s ukázkou výroby. Samozřejmě i ochutnávka byla. K večeru jedeme do vedlejších městeček kvůli levnému ubytování.

 Další den je v plánu Scheveningen a Rotterdam. Nejprve jsme
zamířili do Scheveningenu, konkrétně na pláž. Je sice už zima, ale kouknout jsme se tam museli. Hlavně tu bylo parkování zadarmo. Shodou náhod jsme zde potkali i jiné Čechy. Po procházce na pláži jsme si zašli do městečka, které jsme si prohlédli, dali kávu a vyrazili směr Rotterdam.

  Zde jsem si vyhlédl také parkoviště P+P u letiště. Po zaparkování jdeme k hlídači pro lístek a ten nám sdělil milou zprávu, že parkovné je zdarma. Sice dobrá zpráva pro peněženku, ale kde seženeme lístek na MHD. Bohužel zde se na nástupiště tramvaje bez lístků nedostanete a nikde se nedá koupit. A tak musíme pokračovat na jiné parkoviště P+R blíže centru.

Zde už lístek nebyl problém sehnat. Klasický automat a navíc zde byl člověk s informacema pro turisty. V centru jsme byli úplně ztraceni a tak v infocentru kupujeme mapu a paní nám zakroužkovala důležité místa, které je třeba v Rotterdamu navštívit.
 Nejprve jsme vyrazili snad do největší prodejny na hadry, která se rozkládala ve 3 patrech a měla vlastní mekáč. Ale to nebylo to co by jsme chtěli vidět. A tak pokračuje dle mapky skouknout Monsieur Jacques, Grote – of St. Laurenskerk, Kijk-kubus, Hafenmuseum, Rotterdam museum, ale jen z venku. Bohužel Rotterdam je moc velký a je zde plno zajímavosti pro jeden den. Jelikož se blíží večer musíme najít ubytování, ale zde je to moc drahé a tak jej budeme hledat poblíž našeho dalšího cíle. A tím je Gouda.

 Goudu jsme nemohli vynechat. Přespali jsme v parádním hotelu, kde jsme dostali ráno snídani

formou rautu. A po snídani hurá do města. Cestou do centra v ulicích  všude koláče sýra Gouda. Dokonce ho tu mají i místo stolů. Náměstíčko je nádherné s radnici uprostřed. A je zde opravdu krásný kostel, kde jsme viděli i svatbu. O uličku dál byla škola, kde hlavní vchod je až za mostem. A všude kolem plno kol. To je  na Holandsku  krásné, že zde máji tolik možnosti pohybu. Ještě malá zastávka u zdejšího větrného mlýna a je čas se rozloučit.

 Na mapě jsme našli ještě jedno městečko, které nás zaujalo a tak jsme vyrazili. Schválně jsme jeli mimo hlavní silnice a kochali se zdejší krásou je podivuhodné kolik vodních kanálů tu mají. Z obou stran cesty je vodní kanál a my zde musíme potkat kamión. Mám pocit, že když jsme se míjeli, měl jsem půl auta nad vodou. Bylo dobře, že jsme se zastavili v  městečku z mapy ,,Woerden,,  byly zde trhy a krásná atmosféra. Dali jsme tu oběd a vyrazili k domovu. Cesta po dálnici přes Německo byla v pohodě, ale závěr v Čechách už byl únavný.

Shodli jsme se, že sem musíme znova. Je zde plno městeček, které bychom chtěli ještě vidět. A hlavně potřebujeme udělat zásoby sýra, ten byl úplně super. Jen nevíme jestli jet autem nebo vlakem anebo letadlo. No třeba to vyjde letos.

Alberfeldkogel 8.6.2014

To si jednoho dne řeknete „Jdu si vyběhnout na kopec“.

Kavče žlutozobé

 Z Linze je to do Hor kousek cca 1h cesty. Manželce jsem oznámil oblast a vyrazil jsem. Jenže cestou jsem se rozhodl že půjdu trochu jinudy.
 Na parkovišti u jezera Vorderer Langbathsee 47.834809, 13.680781 jsem byl mezi prvníma a slunce ještě nestihlo nabrat sílu. V Locusu jsem si vybral cestu k vrcholu, ale netušil jsem že celá cesta není značená. Celou dobu jsem hledal cestu a sem tam se orientoval podle mohyl předchozích dobrodruhů. Já sám jsem pár mohyl přidal.
 Asi tak v půlce cesty měla byt chata. Ona tu sice byla, ale již ležela skácená na zemi. A tak jsem se posilnil z vlastních zásob.
 Dostal jsem se k závěrečnému stoupání kamenným polem kolmo k vrstevnicí. Zde ležel ještě částečně sníh. Po zdolání tohoto úseku, mě překvapila vrcholová kniha této cesty. Kde jsem se dozvěděl, že tu přede mnou šli naposledy někdy před měsícem. Zbývající úsek k vrcholu jsem šel ferratou HTL Wels.
 Cestu dolu jsem si dal během po červené (taky jakou jinou barvu v Rakousku hledat co). Celý sestup mi trval cca 2 hodinky.
 Bylo nádherné jít skoro divokou přírodou sám bez lidí kolem. Ten klid byl super. I když si říkám, kdyby se mi něco stalo tak mě asi najdou za měsíc. Ale stálo to za to.

Já na vrcholu Alberfeldkogel

Pohled na Traunsee

Vrcholová kniha

Cesta přes Třístoličník na Plechý díl 1

Turistická procházka z Nového Údolí do Nové Pece. Celou trasu jsem plánoval s ohledem na Geocaching. Je dlouhá cca 25km s maximální nadmořskou výškou 1370 m.n.m. (Plechý).
Do Nového Údolí vyrážím vlakem s Irčou z Českých Budějovic. Pořizujeme jízdenku SONE, která je cenově výhodnější a platí po celý den v neomezeném počtu jízd. Jelikož chceme být v Novém Údolí brzy jedeme prvním vlakem v 6 hodin. Cestou dospáváme a obdivujeme nádhernou Šumavskou krajinu.

V Novém Údolí toho moc k vidění není, z původní vesnice zde zůstala jedna stodola. A tak se jdeme podívat na hranici. Samozřejmě si musíme z Nového Údolí odvézt pohled z razítkem a tak jdeme do místního občerstvení, které je stylově umístěno v jednom odstaveném vagonu. Kupujeme pohled, dáváme hned 3 razítka a vyrážíme po červené směr Třístoličník.
Hned kousek za Novým Údolím je odbočka k památnému stromu, kde nás čeká naše první keš (GC1QWAJ). Umístění mi je jasné už z dálky a odlov není složitý. Pozor keš je skleněná a rozbitá, tak se nepořežte. Logujeme a vracíme se kousek zpátky k rozcestníku. Odtud nás čeká cesta po asfaltované cestě až k rozcestí pod Třístoličníkem. Cestou hádáme názvy květin, které zde rostou a kvetou ve stoce kolem cesty.

Asi po hodině, přicházíme k Rosenauerově pomníku, kde začíná Schwarzenberský plavební kanál. Zde potkáváme turisty, ale nezastavujeme na moc dlouho a pokračujeme k našemu cíli. Ještě kousek po asfaltce a pak odbočujeme na lesní stezku vzhůru k vrcholu. A začíná nám mžít a my pomalu postupujeme do mraků, které zahalují Třístoličník. Cesta vede přímo po hranicích a připadám si jako kamzík, neboť je tu plno kamenů. Irče se začínám vzdalovat a tak pokaždé, když lapám po dechu, na ní počkám. Na vrchol přicházíme společně.

Na Třístoličníku nás na Německé straně čekal hotýlek, kam si půjdeme dát polévku. Ale napřed se podíváme po zdejší kešce. Signál nás honí 50m kolem a ne a ne se zaměřit. Nakonec volám autorovi o pomoc. Od Autora se dozvídám, že jsem si měl vytisknout fotohint a že teď není u PC. Ještě chvilku to zkoušíme a nakonec jdeme raději na polévku. Po polévce se vydáváme zjistit potřebné informace pro zdejší EarthCache. Když už jsme tak blízko, jdeme se podívat i na vrchol Hochstein. Zde toho moc nevidíme celí vrcholek je v oblacích a tak odlovíme keš a pokračujeme zpět k Třístoličníku a dále pokračujeme směr Plechý.

…Pokračování v druhém díle…

Mapa trasy