Nárůst záchran z Ferrat v Alpach

Poslední situace v horách mě donutila se k tomuto tématu vyjádřit. Dne 16. září jsem se dočetl, že již nebude zásah vrtulníku v alpách zdarma. Je to z toho důvodu, že lidé chodí na ferraty nepřipraveni a bez potřebných znalostí. Na ferratě Attersee za letošní rok zasahoval vrtulník 26krát, a to je to jen jedna ferrata. Většina zásahů byla z důvodu špatné připravenosti nebo třeba tím, že nastala tma a lidé už nemohli dále. Nejednalo se tudíž o vážné případy, ale o nedbalost lidí. Velká část zachráněných jsou bohužel Češi. A já bych chtěl otevřít diskuzi na toto téma.
Dle mého názoru je v Čechách veliká propagace tohoto sportu, ale nikdo už neříká, že je to nebezpečné a že je potřeba umět vylézt aspoň lehké horolezecké cesty. Také je třeba umět se uvázat do sedáku a tak dále. V médiích slýcháme jen to, že je to fajn, dobře se při tom hubne, když to zvládnu já, tak vy taky. Podívejme se třeba na naši nejznámější skálu s ferraty v Děčíně. Tam už dokonce drží hlídky a kontrolují, jestli lidé mají vše potřebné. Další věc, která by mě zajímala, jsou cestovky, které naberou dva mikrobusy lidí a jedou například na ferratu Drachenwand. Jak vědí, že jsou ti lidé schopni ferratu přelézt, jak mohou vědět, co ti lidé zvládnou a jaké jsou jejich zkušenosti? Myslím, že jeden průvodce, který s nimi jde, je málo. Nehledě na to, když si představím 20 lidí na ferratě, kde správně má být mezi každým jedno pole volné, tak první je skoro nahoře a poslední nastupuje. Je to šílené a k zamyšlení, jestli to nesměřuje k nějakým zákazům, regulacím a tak dále. Rakušané už na tom vlastně pracují, protože situace začíná byt neúnosná.
A nakonec apel na všechny, kteří se chystají na ferraty, protože je to tak úžasné. Než tak učiníte, uvědomte si, že tam jsou sice lana, žebříky a tak dále, ale přesto když spadnete, je to většinou konečná. Možná, že pád horolezce do lana je bezpečnější. Měli byste zvládnout alespoň základní uzly a umět se navázat do potřebného vybavení a vědět, jak se používá. Dále byste měli zvládat alespoň lehké cesty lezení, obtížnosti 3-4, mít potřebné vybavení, a to nejen sedák atd., ale i vhodnou obuv, oblečení a dostatek vody. Měli byste si uvědomit, že ve ferratě strávíte i několik hodin a že výstupem máte za sebou teprve půlku úspěchu, protože vás čeká sestup, který bývá někdy i náročnější.
Nakonec prosím všechny influencery, horské vůdce a ty firmy, které vozí lidi do hor, aby říkali A, ale i B. Nechci se dožít toho, že jednoho dne se vše tohle krásné zruší a zakáže.
Prosím, sdílejte a pojďte se pokusit utvořit diskuzi na toto téma. A šířit trochu osvětu toho, že to není jen dobré pro hubnutí, ale že je to také nebezpečné a je třeba k tomu přistupovat zodpovědně.
Jakub houska Dvořák

Alberfeldkogel 8.6.2014

To si jednoho dne řeknete „Jdu si vyběhnout na kopec“.

Kavče žlutozobé

 Z Linze je to do Hor kousek cca 1h cesty. Manželce jsem oznámil oblast a vyrazil jsem. Jenže cestou jsem se rozhodl že půjdu trochu jinudy.
 Na parkovišti u jezera Vorderer Langbathsee 47.834809, 13.680781 jsem byl mezi prvníma a slunce ještě nestihlo nabrat sílu. V Locusu jsem si vybral cestu k vrcholu, ale netušil jsem že celá cesta není značená. Celou dobu jsem hledal cestu a sem tam se orientoval podle mohyl předchozích dobrodruhů. Já sám jsem pár mohyl přidal.
 Asi tak v půlce cesty měla byt chata. Ona tu sice byla, ale již ležela skácená na zemi. A tak jsem se posilnil z vlastních zásob.
 Dostal jsem se k závěrečnému stoupání kamenným polem kolmo k vrstevnicí. Zde ležel ještě částečně sníh. Po zdolání tohoto úseku, mě překvapila vrcholová kniha této cesty. Kde jsem se dozvěděl, že tu přede mnou šli naposledy někdy před měsícem. Zbývající úsek k vrcholu jsem šel ferratou HTL Wels.
 Cestu dolu jsem si dal během po červené (taky jakou jinou barvu v Rakousku hledat co). Celý sestup mi trval cca 2 hodinky.
 Bylo nádherné jít skoro divokou přírodou sám bez lidí kolem. Ten klid byl super. I když si říkám, kdyby se mi něco stalo tak mě asi najdou za měsíc. Ale stálo to za to.

Já na vrcholu Alberfeldkogel

Pohled na Traunsee

Vrcholová kniha