Nárůst záchran z Ferrat v Alpach

Poslední situace v horách mě donutila se k tomuto tématu vyjádřit. Dne 16. září jsem se dočetl, že již nebude zásah vrtulníku v alpách zdarma. Je to z toho důvodu, že lidé chodí na ferraty nepřipraveni a bez potřebných znalostí. Na ferratě Attersee za letošní rok zasahoval vrtulník 26krát, a to je to jen jedna ferrata. Většina zásahů byla z důvodu špatné připravenosti nebo třeba tím, že nastala tma a lidé už nemohli dále. Nejednalo se tudíž o vážné případy, ale o nedbalost lidí. Velká část zachráněných jsou bohužel Češi. A já bych chtěl otevřít diskuzi na toto téma.
Dle mého názoru je v Čechách veliká propagace tohoto sportu, ale nikdo už neříká, že je to nebezpečné a že je potřeba umět vylézt aspoň lehké horolezecké cesty. Také je třeba umět se uvázat do sedáku a tak dále. V médiích slýcháme jen to, že je to fajn, dobře se při tom hubne, když to zvládnu já, tak vy taky. Podívejme se třeba na naši nejznámější skálu s ferraty v Děčíně. Tam už dokonce drží hlídky a kontrolují, jestli lidé mají vše potřebné. Další věc, která by mě zajímala, jsou cestovky, které naberou dva mikrobusy lidí a jedou například na ferratu Drachenwand. Jak vědí, že jsou ti lidé schopni ferratu přelézt, jak mohou vědět, co ti lidé zvládnou a jaké jsou jejich zkušenosti? Myslím, že jeden průvodce, který s nimi jde, je málo. Nehledě na to, když si představím 20 lidí na ferratě, kde správně má být mezi každým jedno pole volné, tak první je skoro nahoře a poslední nastupuje. Je to šílené a k zamyšlení, jestli to nesměřuje k nějakým zákazům, regulacím a tak dále. Rakušané už na tom vlastně pracují, protože situace začíná byt neúnosná.
A nakonec apel na všechny, kteří se chystají na ferraty, protože je to tak úžasné. Než tak učiníte, uvědomte si, že tam jsou sice lana, žebříky a tak dále, ale přesto když spadnete, je to většinou konečná. Možná, že pád horolezce do lana je bezpečnější. Měli byste zvládnout alespoň základní uzly a umět se navázat do potřebného vybavení a vědět, jak se používá. Dále byste měli zvládat alespoň lehké cesty lezení, obtížnosti 3-4, mít potřebné vybavení, a to nejen sedák atd., ale i vhodnou obuv, oblečení a dostatek vody. Měli byste si uvědomit, že ve ferratě strávíte i několik hodin a že výstupem máte za sebou teprve půlku úspěchu, protože vás čeká sestup, který bývá někdy i náročnější.
Nakonec prosím všechny influencery, horské vůdce a ty firmy, které vozí lidi do hor, aby říkali A, ale i B. Nechci se dožít toho, že jednoho dne se vše tohle krásné zruší a zakáže.
Prosím, sdílejte a pojďte se pokusit utvořit diskuzi na toto téma. A šířit trochu osvětu toho, že to není jen dobré pro hubnutí, ale že je to také nebezpečné a je třeba k tomu přistupovat zodpovědně.
Jakub houska Dvořák

Alberfeldkogel 8.6.2014

To si jednoho dne řeknete „Jdu si vyběhnout na kopec“.

Kavče žlutozobé

 Z Linze je to do Hor kousek cca 1h cesty. Manželce jsem oznámil oblast a vyrazil jsem. Jenže cestou jsem se rozhodl že půjdu trochu jinudy.
 Na parkovišti u jezera Vorderer Langbathsee 47.834809, 13.680781 jsem byl mezi prvníma a slunce ještě nestihlo nabrat sílu. V Locusu jsem si vybral cestu k vrcholu, ale netušil jsem že celá cesta není značená. Celou dobu jsem hledal cestu a sem tam se orientoval podle mohyl předchozích dobrodruhů. Já sám jsem pár mohyl přidal.
 Asi tak v půlce cesty měla byt chata. Ona tu sice byla, ale již ležela skácená na zemi. A tak jsem se posilnil z vlastních zásob.
 Dostal jsem se k závěrečnému stoupání kamenným polem kolmo k vrstevnicí. Zde ležel ještě částečně sníh. Po zdolání tohoto úseku, mě překvapila vrcholová kniha této cesty. Kde jsem se dozvěděl, že tu přede mnou šli naposledy někdy před měsícem. Zbývající úsek k vrcholu jsem šel ferratou HTL Wels.
 Cestu dolu jsem si dal během po červené (taky jakou jinou barvu v Rakousku hledat co). Celý sestup mi trval cca 2 hodinky.
 Bylo nádherné jít skoro divokou přírodou sám bez lidí kolem. Ten klid byl super. I když si říkám, kdyby se mi něco stalo tak mě asi najdou za měsíc. Ale stálo to za to.

Já na vrcholu Alberfeldkogel

Pohled na Traunsee

Vrcholová kniha

Moje první T5 GC2FDKX

Moje první T5, bylo zároveň i moje první lezení na skále. Konkrétně se jednalo o tzv. Mirkovu skálu GC2FDKX u Kaplice. Auto lze nechat pod vodní elektrárnou a ke skále dojít pěšky. Není zde problém skálu obejít a slanit, ale lepší zážitek je začít od zdola. Je zde plno zajímavých cest a tak není problém volby. Cele lezení bylo velice zábavné , nahoře jsem byl 2x a celkově jsem uskutečnily asi 8 výstupů ve třech lidech.
Děkuji Fresonovy za dohled a Cz-cacherovy jako kolegovy při odlovení této keše.